Nenávist a zášť. Co se dá zrodit z přátelství?

20. ledna 2011 v 18:56 | Prue |  Myšlenky
Lhaní, pomlouvání a zase lhaní. Tohle mě dokáže vytočit ze všeho nejvíce a ještě k tomu od kamarádky, které věřím! Asi jsem byla trochu bláhová (nebo trochu víc), když jsem se od začátku problému ujišťovala, že se to nějak vyřeší, přestože jsem věděla, že se to nevyřeší. Smutné. Smutné pro mě.


Ze začátku jsme si normálně rozuměly a já jsem ji přivedla do společnosti, kde jsem se pohybovala já. Bylo to na táboře a tam se vše většinou rozdělí na skupinky. Nevím, jak se mi to povedlo, já jsem byla v té pomyslné nejlepší, ale vážně jen pomyslné. Všichni kteří jsme tam byli, jsme se bavili naprosto normálně a zasmát se dalo skoro s každým. Už při cestě autobusem, která trvala tak 12hodin, jsem si našla partičku, ve které jsem se cítila dobře a díkybohu, byli tam i kluci (nejsem ten typ, co je nejradši pořád s holkama). Postupem času se mi podařilo pořádně zasvětit i mého kamaráda od dětství, který si vybral špatné místo v buse a tím pádem byl od nás zezačátku trochu odstřižený. Ale tak za dva dny byl s námi jak pečený, tak vařený. Cesta vesele pokračovala, brány se bortily a my se bavili o všem možném. Byla to sranda.
Po ubytování v apartmánech byly takové ty klasické "seznamováky", jenže ty naše probíhaly ve stylu hry Papuče. (Na dvě hromady se nahází jedna bota od každého -holky a kluci odděleně- a vždy někdo poslepu vybere z každé kupky jednu. Ti dva, kteří byli vybraní si stoupnou zády k sobě, počítá se, a na tři musíte otočit hlavu na jednu stranu. Když se otočíte na stejné místo, dáte si pusu.) Byli tam samí pěkní kluci, nevadilo mi to, jenže už asi v tu dobu mi ta holka (tehdy jsem se s ní ještě moc nebavila) začala závidět (nejspíš proto, že mi dal pusu kluk, který se jí líbil, jak se mi později svěřila). Jednou na pláži si přisedla ke mě a povídaly jsme si. Zašly si na zmrzku a pak jsem i s ní připlula k lehátku, kolem kterého seděli mí kamarádi. Vzali ji mezi sebe v pohodě a zatímco jsem já vtipkovala s kamarádem (M.) z dětství, v ní to muselo jenom vřít, ale neodešla pryč, jen nás všechny pomalu poznávala a hledala slabiny.
Časem to vypadalo, jakoby s námi byla od začátku, prostě k nám patřila. V mých očích se ale změnila, jakmile začala dělat oči na M.. Mám k němu takové bratrského pouto, že se mi prostě hnusí, když vidím, jak se k němu lísá jiná holka (asi trochu majetnické a uhozené, ale tak to prostě cítím). On ji naštěstí neměl rád v tom smyslu, jako ona ho. Jen se s ní chtěl kamarádit. Nejvíc mě potěšilo, že jakmile M pochopil, o co jí jde, otočil se a s nějakou výmluvou, kterou jsem neslyšela, plaval za mnou. Jen jsem se v duchu smála nad tím, jak si bude večer )chudinka jedna ublížená) stěžovat. přímo jsem s ena to těšila.
A taky to přišlo. Řekla mi, jaká jsu kravka, když s ním nechci chodit, protože on mě prý vyloženě chce. Tohle už mi tak směšné nepřipadalo. V duchu se mi vybavilo, že bych nad měla chodit se svým bratrem, takový byl v mých očích. Prostě brácha, který je i můj nejlepší kamarád. Pověděla jsem jí, jak to je a ona utekla pryč. Ten den mě začala pomlouvat a šířit ty nejrůznější kecy. Nevěděla jsem, co bych měla dělat, jak mu dokázat pravdu a ukázat ostatním, jaká je to mrcha. Ale to by bylo pod mou úroveň a navíc to nebylo třeba. On jí nevěřil a začal si o ní myslet že je pipka, společně s dalšíma dvěma klukama, kteří se se mnou potom začali bavit víc než předtím. To ji samozřejmě naštvalo tak, že do konce pobytu se ke mě chovala tak podlézavě a na oko kamarádsky, že mě to štvalo víc než kdyby mi nadávala. Její uštěpačné poznámky, které jsem vždy slyšela jen já, si ale neodpustila. Vlastně to byly výhružky a výsměch. Vesměs o tom, jak jsem blbá, proč mu aspoň nedám pusu atd. Její přání se vyplnilo při poslední hře Papuče. Ten její obličej... 

Takhle skončil tábor a ještě potom na fb jsem si pročítala její vyčítavé zprávy. Teď s ní mám jít na další tábor - nevím, jak to zvládnu. Ten kamarád mi ani neodepisuje a já stále doufám, že jsem si třeba jenom zjistila špatné číslo. Je mi to hrozně líto. Nechápu, jak by taková mrcha dokázala zničit přátelství, které trvá od útlého věku. Pořád tomu nevěřím, ale za pár dnů se přesvěčím. Nevím, zda je to dobře či ne. Abych se nelekla při pohledu na jejich propletené ruce. Panebože, to jsou moje nejhorří představy.

Asi vám to příjde na hlavu, co?
Co mám dělat.
Prue (větší)

...smutná
 


Komentáře

1 Tezí Tezí | Web | 20. ledna 2011 v 19:10 | Reagovat

Tento článek mě trochu zaskočil... Nebo ne spíš článek (protože ten je vážně super), ale spíš ten příběh. Nedokážu si představit, že by se mi něco podobného stalo.. Já také vyhledávám spíš klučičí společnost, ale ta holčičí mi nevadí.

Děkuji za radu :) Dnes jsem začala jíst odpornou tukožroutskou polévku. Blé. Vyvařené zelí, mrkev, cibule, rajčata, paprika, pórek a všechny ostatní odvodňující druhy zeleniny. Je to hnus, zvlášť s tím zelím. Ale nadá se nic dělat, budu to muset překousnout. A souhlasím s tebou - holka bez zadku, jako by to snad ani nebyla holka :)

Ale, ještě k té váze i klukům dohromady:
I přes to, že nemám ideální váhu, se mnou dva kluci laškují... Někdy i tři. Takže si nemyslím, že by jim zadky u holek vadily. Ba právě naopak :)

2 Prue Prue | 20. ledna 2011 v 19:45 | Reagovat

[1]: přesně, vždycky se pousměju, když vidím nějakou kostru vykračovat si to v minisukýnce po ulici :D :D

3 Aeiska Aeiska | Web | 21. ledna 2011 v 14:04 | Reagovat

dobrý..

4 Destiny Destiny | Web | 22. ledna 2011 v 19:52 | Reagovat

Je mi to líto, opravdu...
Ztratila jsem kamaráda, toho nejlepšího, jen kvůli lásce. Pche.
Já tu žiletku zkusila víš, ne jednou..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama