Posmrtný život

3. ledna 2011 v 20:55 | Prue |  Myšlenky
To se mi někdo trefil do noty. Nejspíš má hodně lidí jiný názor, ale tady je ten můj.
Smrt není zlá, zlá je pouze cesta k ní.


Věřím, že něco podobného jako posmrtný život existuje. Ale co se prvně musí stát, aby jsme na to přišli? Není to nejvýhodnější varianta. Prostě musíme umřít. Ikdyž, slyšeli jste někdy o klinické smrti? Když se to tak vezme, díky ní vlastně můžeme nahlédnout dál a zjistit, co nás čeká.


Osobně neznám žádného člověka, který by prožil klinickou smrt. Určitě je to velice traumatizující, ovšem pro mě pořád zajímavé. Vždyť si to představte... prostě nahlédnete tam, kde ostatní jen jednou a vlastně už to nikomu nezdělí. Mnoho lidí po klinické smrti povídá, že spatřilo světlo na konci tunelu. Já tomu nevěřím. Normálně a bez obalu mi to příjde jako lež. Asi vám nedokážu vysvětlit proč, já to tak jen cítím. Představte si, jak vás například přejede autobus. Jste na místě mrtví a pak co? Že by jste si prostě najednou odkráčeli k tunelu? A jak se tam ten tunýlek vlastně objeví? Prostě najednou tma a vy jdete za jediným světelným bodem?A ikdyby, tak co potom?

Co si teda představit podpojmem "posmrtný život"? Jak už jsem jednou napsala, je to pro mne něco krásného. Miluju egypt, upíry a pravdu. Pro mě je představa posmrtného života jasná. Celé dny bych se procházela po palácí ve starověkém egyptě. Žila jejich životem a radovala se s nimi. Řešila každodení problémy i radosti. Pro mne dokonalý obraz. Ale není jediný. Životem upíra byc též nepohrdla. Ať už toho ze stmívání, školi noci, upířích deníků nebo jako Dracula. Je tu ale také možnost, že posmrtný život je pro všechny stejný a v tomhle případě mi v hlavě vybouchne sopka. Doslova. Jako by se všichni lidé (ať "dobří" nebo "zlí") shlukli na jednom místě - ohořelém, neúrodném a zničeném. Taková apokalypsa a my, lidé, dřeme s roztřískanýma zádama na NIČEM. (opět se mi tam trochu vloudil egypt, ale já už jsem taková) A děje se to doopravdy nebo jen v naší hlavě? Sposta lidí na něj nevěří, další části se vybaví reinkranace.

Můžeme se tedy znovu narodit? Určitě to může být zábava. A je to takové reálné. Vždyť lidé se rodí stále znova a znova. A také umírají. Jako malé mi rodiče říkali, že za každého zemřelého člověka se narodí nový. Věřila jsem tomu, protože v podobné datum umřela prababička a narodila se sestřenice. Nevím proč, tehdy jsem měla v hlavě asnou představu toho, že jsou jedna osoba. Teď už ale vím že ne. Jednak podle chování (přecejen si babičku ještě pamatuju) a jednak podle mého instinktu. Navykla jsem si na něj spoléhat, nemýlí se často.

Abych to zakončila nedokončené, posmrtný život se podle mě nedá charakterizovat. Co o něm chcete říct, že ani nevíme jak vypadá? Když ani nevíme, zda existuje?
 


Komentáře

1 Lenny Vampire Lenny Vampire | E-mail | Web | 8. ledna 2011 v 15:30 | Reagovat

Krásný článek... A děkuji za komentář na mém blogu...

2 Kamča Kamča | E-mail | 9. ledna 2012 v 20:54 | Reagovat

říká ti něco jméno Jeříš? :) P.S. Nejsem katolík ;D

3 Kamča Kamča | E-mail | 9. ledna 2012 v 20:55 | Reagovat

JeŽíš, už ani datlovat neumim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama