PŘEŽÍT →úvod←

10. ledna 2011 v 21:05 | Prue |  Povídky
Přežít
Utíkám hlubokým lesem, kořeny stromů a opadané jehličí mi drásají nohy. Já však stále běžím dál.. Kolem mne prosvítá stále více světla, sluneční paprsky mi dopadají na vlasy a promítá odlesky na stromy rostoucí v okolí. Hlavou mi víří spousty myšlenek, ale jen jedna je ta důležitá, ta rozhodující. Došel mi dech právě ve chvíli, kdy jsem proběhla kolem jezírka. Slunce již vystoupilo dostatečně vysoko, abych v odrazu na vodní hladině viděla dominující část mého obličeje. Jizvu, která se mi táhne přes světle šedé oči až pod ústa. V lesích na mou krásu ani znetvořní nikdo nehledí, nikdo si nevšimne toho, že mám vlasy skoro bílé, jen s lehkým nádechem zlata. Natož pak mojich chyb. V tom je ta výhoda, oni vás mají ráda i přes vzhled - stačí jen, když máte dobré srdce a čisté myšlenky. A ty já mám.


I kratičká zastávka na osvěžení se může stát osudnou. Opět běžím. Bystré smysly lovce mi umožňují pozorovat krásnou přírodu kolem i při vysoké rychlosti. Brouci předemnou zalézají do křoví, o myších a podobné škodné ani nemluvě. Znám lidi, kteří při pohledu na mě (vůbec nevím, jak mě mohli spatřit), začali křičet, že uviděli upíra a hned běželi do těch svých kostelů. Nechápu, k čemu to je dobré?
Ale čas neúprosně ubíhá a mé zpoždění se projevilo ve chvíli, kdy jsem vběhla do Jejich nory. Kolem mé adoptivní matky se shlukli bratři a sestry ve zbrani
i přátelství. Ale bylo příliš pozdě. Stačila jsem zachytit matčin káravý pohled. Poslední zvednutí obřího hrudníku mi povědělo o Jejím osudu, oči se jí
navždy zakalily. Osud mě a mojich sourozenců jsou zpečetěny - pokud rychle neodejdeme, příjdou starší samci a šťastný bude ten, kdo přežije. U východu z jeskyně nastala tlačinice. Jako poločlověk jsem byla mezi nimi v nevýhodě, ale nakonec jsem se dostala zevnitř ještě včas. Když jsem dobíhala na kopec s výhledem do vesničky, zaslechla jsem skučení těch, kteří neutekli. Věděla jsem, že tahle situace musí nastat, přesto jsem se na ni nepřipravila.

Netušila jsem kam jít, nenapadalo mě, co budu jíst. Vlastně teď ani nevím, kdo jsem. Tak kdo?

----------------

Je to pouhý začátek - přímo úvod, ale snad se i ten ude líbit. Málo popsaná hlavní hrdinka je naschvál, nechci vše odhalit na začátku. Tak snad jste spokoeni - alespoň trošku.
Prue (menší)
 


Komentáře

1 Tezí Tezí | Web | 11. ledna 2011 v 14:18 | Reagovat

Děkuji, že se Ti líbí mé layouty :) Příští layout plánuji mé tvorby :) A ano, kam to ten svět jenom spěje?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama